O uplynulém sobotě dne 21.9. se v portugalské Leirii uskutečnil Evropský pohár juniorských družstev (ECCCJ), známý též pod „přezdívkou“ Pohár mistrů“. Náš klub jako úřadující šampion země měl již po osmnácté právo na této soutěži v prestižní skupině A startovat a reprezentovat nejen klub, ale také své město Brno, Jihomoravský kraj a celou Českou republiku. Dovezli jsme vynikající stříbrnou medaili, kterou jsme tentokráte neslibovali…
S odstupem několika dní bych chtěl napsat pár řádků o této mimořádně vydařené akci. Do Leirii jsme odcestovali ve čtvrtek 19.9. z Vídně, dnes již mohu přiznat, s papírově nejslabším týmem posledních let (podle přihlášených výkonů). S útokem na medailové příčky jsme moc nepočítali a předpokládali umístění kolem čtvrtého místa. Jenže vše bylo od příletu do Lisabonu a cesty do poutního místa Fátima, kde jsme bydleli jinak. V týmu panovala zvláštní atmosféra, odhodlaná, semknutá. V kuolárech EAA se mluví o tom, že tato soutěž by měla skoro po 50-ti letech skončit pro údajnou nízkou atraktivitu a marketingový potenciál. Nikdo se klubů, které se účastní této akce i více než dvě dekády na jejich názor nezeptal. Po ubytování, společné večeři jsme udělali týmovou poradu a šli se vyspat na druhý den na před závodní rozcvičení. Tomu ještě předcházela procházka po poutním místě ve Fátimě, kde se údajně v roce 1911 zjevila Panna Marie. Na druhý den jsme se vypravili na 30 km vzdálený gigantický stadion do Leirii, který hostil zápasy fotbalového Eura 2004. Zub času na něm zapracoval a zejména povrch dráhy Mondo byl už notně zničený. Ale podmínky jsme měli všichni stejné. Počasí se měnilo, chvilku déšť, chvíli sluníčko. Sledovali jsme předpověď na závodní sobotu a ta byla tristní, takřka celý den déšť a docela silný vítr.
V sobotu v den závodu se také předpověď naplnila a počasí bylo různé, jen ne vlídné. Byli jsme odhodlaní jít do bojů naprosto naplno a čekat, že favorizovanější soupeři třeba zaváhají a dají nám šanci je vystrašit. Nechci podrobně jmenovitě vyzdvihovat jednotlivé výkony, protože o to tady přesně nešlo, šlo o týmového ducha a ten byl u nás nejsilnější. Fenerbachce Istanbul, Castellon nebo Blackheath and Bromley Harriers měli více „hvězd“, ale něco jim z naší Česko-Slovenské nátury chybělo. Šlapali jsme do toho od úvodu závodu neuvěřitelně. I přes nelehké zdravotní problémy Emmy Zapletalové, Andy Zabloudilové, Áďy Hluché si nikdo nestěžoval, jejich nasazení bylo na maximum a obětování se pro družstvo na 1. místě. Na vodě a za deště to v některých disciplínách opravdu nebylo jednoduché, ale v průběhu dne jsme to stále více a více zvládali a z předpokládaného 4. místa byl před závěrečnými štafetami najednou boj ne o bronz, ale dokonce o 2. místo. Štafety jsme zvládli famózně, 3. příčka na krátké a deklasující vítězství na dlouhé nám přinesli stříbro, …opravdu stříbro. Zvítězilo Fenerbachce Istanbul (112,5 b), druzí jsme byl „My“ (103 b) a třetí Bromley Harriers z Londýna (99 b). Na čtvrté příčce skončil loni stříbrný španělský Castellon (98,5 b). Chvíli jsme byli beze slova a pak začali velké oslavy přímo na stadionu a to nejen našeho týmu, ale všech ze skupiny A i ze skupiny B. To by měli vidět představitelé EAA a zamyslet se nad svým stanoviskem o zrušení této soutěže…
Myslím si, že se jedná o jeden z největších úspěchů našeho týmu v historii klubu. Ano, již jsme 2x v historii zvítězili, ale tentokráte to bylo jiné, nečekané a nejvíce oddané na srdce, co jsem za poslední roky viděl. Chtěl bych moc poděkovat všem atletkám, které u toho byly, všem trenérům, kteří závodnice připravili a vedli je, celému realizačnímu týmu a velmi také Renatě Gajdarové za úžasnou fyzio péči. Dále všem, kteří nám umožnili start na této akci – statutárnímu městu Brnu, Jihomoravskému kraji, firmě Vašstav, a.s., nadaci ČEZ a mnoha dalším. Děkujeme! Určitě já ani vy na tuto akci nezapomeneme…
p.s. A ještě něco, Pepa tam byl v sobotu s námi, to jsme všichni cítili!
Vzhůru Brno!
Za AK Olymp Brno
Tomáš Klíma
Výsledky ZDE
Fotogalerie ZDE